Hromadné řízení: shrnutí aktuálního návrhu připravovaného zákona

Již delší dobu je vedena odborná diskuze nad návrhem zákona o hromadném řízení, který připravilo Ministerstvo spravedlnosti ČR a v současnosti se jím zabývá Vláda ČR. Návrh zákona vznikl v souvislosti s návrhem evropské směrnice[1], která si klade za cíl usnadnit spotřebitelům ochranu jejich práv v celé Evropské unii. Česká republika patří ke zhruba třetině států Unie, kde zvláštní úprava hromadného řízení chybí.

Je jisté, že návrhy směrnice i zákona v průběhu legislativních procesů ještě doznají řadu změn. Toto shrnutí tudíž vychází z poslední zveřejněné verze návrhu zákona, který je dostupný na webových stránkách Vlády ČR a je datován k 22.1.2020 [2].

Návrh stanoví příslušnost krajských soudů jako je tomu např. u řízení insolvenčního nebo vybraných (komplikovanějších) občanskoprávních sporů. Hromadné řízení se omezuje výlučně pro spory vyplývající z právních poměrů mezi spotřebiteli (tj. nepodnikatelskými subjekty) a podnikateli. Valná většina hromadných řízení by dále měla být v režimu přihlašovacím (někdy též nazýván jako „opt-in princip“), který spočívá v požadavku aktivního jednání – subjekt se na stranu žalobce musí se svým nárokem přihlásit.

Pro zahájení hromadného řízení je zejména nutné, aby byl žalobce zastoupen advokátem a skupina subjektů uplatňujících svůj nárok čítala alespoň deset členů (pro případ přihlašovacího řízení). Hromadná žaloba dále nesmí zjevně zneužívat práva. V neposlední řadě musí žalobce doložit, že disponuje dostatečnými finančními prostředky (minimálně 5 % z žalované částky) pro případ, že by ve sporu neuspěl a byl by povinen žalované straně nahradit náklady. Takovou skutečnost bude možné doložit sjednaným pojištěním, bankoví zárukou či složením jistoty do soudní úschovy.

Průběh samotného (přihlašovacího) hromadného řízení lze ve stručnosti a značně zjednodušeně shrnout do několika bodů. Po podání hromadné žaloby soud přezkoumá přípustnost žaloby, určí povahu nároku a tím vymezí skupinu subjektů, které mají nároky shodné či podobné a mohou se do řízení přihlásit. Povaha skupiny a nároku, který je možné do řízení přihlásit, se vhodným způsobem uveřejní a dalším potenciálním subjektům se poskytne lhůta k přihlášení jejich nároku. V závislosti na povaze věci se může způsob zveřejnění výzvy k podávání přihlášek značně lišit, v úvahu krom veřejného soudního rejstříku připadají např. odborná periodika nebo i masová média. Nicméně tato skutečnost není legislativně v návrhu zákona zvlášť řešena.

Žalobce (jeden ze subjektů tvrdící nárok proti žalovanému, nebo nezisková organizace zabývající se právě ochranou práv) pak v řízení jedná v zájmu celé skupiny na straně žaloby a má povinnost být zastoupený advokátem. Zbývá doplnit, že pokračování řízení je obdobné jako u běžného civilního sporu, tj. soud posoudí žalobní nároky, o žalobě rozhodne, strany sporu mohou podat opravné prostředky a k vymožení svých soudem přiznaných nároků případně využít vykonávací řízení.

Kdy bude návrh zákona o hromadném řízení schválen Parlamentem ČR není známo. Dle názoru autora se jedná o horizont minimálně měsíců, spíše let. Není ani jisté, jak bude zákon ve výsledku vypadat, neboť v současné době se názory odborné veřejnosti velmi různí, zmiňovaná evropská směrnice také nemá finální podobu a s největší pravděpodobností tak bude návrh zákona před zahájením jednání v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR dále upravován.

Závěrem lze velmi zjednodušeně říci, že z hlediska spotřebitelů se potenciálně bude jednat o efektivní nástroj ochrany jejich práv. Naopak podnikatelům se může postavení ztížit, a to s ohledem na snazší vedení hromadného řízení ze strany zákazníků a s tím spojené riziko zneužití ke konkurenčnímu boji.

Jakub Vodička,
právní asistent KGS, student 5. ročníku PFUK

[1] Dostupné online z internetové stránky: https://eur-lex.europa.eu/legal-content/CS/TXT/?uri=CELEX:52018PC0184 .
[2] Dostupné online z internetové stránky: https://apps.odok.cz/veklep-detail?pid=KORNBA9EXSST .