Finanční úřady nemají právo mluvit do toho, jak mají podnikatelé řídit své firmy

Nejvyšší správní soud se v rozsudku sp. zn. 10 Afs 16/2023-78 zabýval zásadní otázkou, zda daňové orgány mají právo zasahovat do volby podnikatelské struktury, kterou podnikatelé zvolí pro své podnikání, zejména v kontextu holdingových struktur.

Holdingová struktura představuje jednu z možností, jak podnikatelé mohou organizovat své podnikání. Typicky je tvořena mateřskou společností, která ovládá dceřiné společnosti, jež jsou zaměřené na výkon specifických činností v rámci celkového podnikání. Český právní řád pojem "holding" sice explicitně nedefinuje, ale v praxi se tento koncept běžně používá pro efektivní řízení a optimalizaci podnikatelských činností.

Holdingy mohou mít různý charakter a mohou zahrnovat čisté holdingy, které se zaměřují pouze na řízení svých dceřiných společností, nebo smíšené holdingy, které kromě řízení dceřiných společností vykonávají i vlastní podnikatelské aktivity. Tyto struktury se mohou v průběhu času měnit a adaptovat na nové podmínky, což je součástí svobody podnikatelů rozhodovat o nejvhodnější formě svého podnikání.

Nejvyšší správní soud v tomto případě zdůraznil zásadu zdrženlivosti, kterou by měly daňové orgány dodržovat při posuzování podnikatelských struktur. Soud konstatoval, že daňové orgány nemají právo zasahovat do rozhodování podnikatelů o tom, jakou formu podnikání si zvolí. Toto rozhodnutí je na podnikatelích samotných, kteří nejlépe znají své obchodní cíle, potřeby a strategie. V praxi to znamená, že daňové orgány nemohou upírat podnikatelům možnost zvolit si holdingovou strukturu nebo jiný způsob organizace svého podnikání jen proto, že se jim tato forma jeví jako méně vhodná či účelná z jejich pohledu. Takový zásah by byl v rozporu se zásadou zdrženlivosti, která chrání podnikatele před neoprávněným zasahováním státních orgánů do jejich obchodních rozhodnutí.

Rozsudek Nejvyššího správního soudu jasně potvrzuje, že daňové orgány nesmí hodnotit a kritizovat zvolenou podnikatelskou strukturu, kterou si podnikatelé vyberou pro realizaci svých obchodních aktivit. Toto rozhodnutí je klíčové pro ochranu svobody podnikání a autonomii podnikatelů při rozhodování o jejich obchodní strategii. Daňové orgány by měly respektovat volbu podnikatelů a zaměřit se pouze na správnost daňových odvodů podle platných právních předpisů, aniž by zasahovaly do rozhodnutí o způsobu organizace podnikání.

Mgr. Miroslav Kučerka, LL.M., advokát a partner

Tomáš Flachs, právní asistent

ZPRACOVÁNO KE DNI 20.8.2024. INFORMACE UVEDENÉ V TOMTO ČLÁNKU JSOU PREZENTOVÁNY NA ZÁKLADĚ NAŠEHO NEJLEPŠÍHO PŘESVĚDČENÍ A POZNATKŮ ZÍSKANÝCH V DOBĚ, KDY BYL ČLÁNEK ZVEŘEJNĚN. KONKRÉTNÍ INFORMACE BY VŠAK VŽDY MĚLY BÝT KONZULTOVÁNY S KGS LEGAL PŘED UČINĚNÍM KONKRÉTNÍHO ROZHODNUTÍ ČI PRÁVNÍHO JEDNÁNÍ. INFORMACE NEJSOU VYČERPÁVAJÍCÍ POPIS RELEVANTNÍ PROBLEMATIKY A NÁSLEDKŮ. INFORMACE JSOU OBECNÉ A NENAHRAZUJÍ PRÁVNÍ RADU PRO KONKRÉTNÍ OKOLNOSTI. KGS LEGAL ANI NIKDO Z AUTORŮ NEODPOVÍDAJÍ ZA ÚJMU, KTERÁ BY MOHLA VZNIKNOUT ZE SPOLÉHÁNÍ SE NA ZDE UVEŘEJNĚNÉ INFORMACE.